Svedla já jsem náměstka

Ministerstva vnitra

Cítím se jak nevěstka

A ne příliš chytrá

On že prý má imunitu!

Jenže já to chytla...

On má doma seňoritu

A já do toho vlítla

Já stážistka naivní

Myslela jsem hloupě

Že vůl nic neoplodní

...a teď mi dítě houpe

Dítě křičí, nemá stání

Papa, papa, kdepak jsi?!

Na dalším vládním zasedání...

Tiše spí, tiše spí...

            Láska je jako bolest z probuzení...láska je jako pohlazení..láska je leccos a leccos není. Má mnoho podob, mnoho převleků...ale mnohdy je to naopak...někdy se prostě jen obyčejnej business převleče...jsem se přesvědčila v pátek...

Dětská léta jsem žila zavřená v pokoji a četla. Všechny ty knížky mě nakonec přesvědčily, že život může stát za to, takže jsem si vyhodnotila největší kapitoly literárních děl a rozhodla se je vyzkoušet prožít.

tak pořád čekám, až se začne něco dít, abych o tom mohla psát:) tenhle semestr jsem si zapsala tvůrčí psaní a autorský čtení, ta kombinace mě autorsky i tvůrcovsky vyčerpala. Možná jsem chtěla psát, moc jsem chtěla psát po Silvestru. Do složky tajné, pod heslem, který maj stejně asi všichni, kdo tady někdy něco četli, o tom, jak

Zrada, sláva, moudrost...sice mám tyhle slova ve slovníku, ale vlastně ani nevím, kdy je použít. Trošku moc silná...Teď se děly věci, milé děti, měla jsem měsíc zlomů. Z mlhy vystoupily obrysy.

Asi před měsícem jsem šla na nějakou školní pitku a zbylo na mě poslední místo- mezi dvěma holkama, který jsem celé ty dva roky zrovna nemusela. To chtělo sklenku, jinak nevím...a nakonec...hezky